Detektor lži: Funguje to, nebo je to jen trik?

Historie detektoru lži

Lidé se od pradávna snaží rozpoznat, kdo mluví pravdu a kdo lže. V minulosti se používaly různé, často drastické způsoby, jak lháře usvědčit. Ke konci 19. století, když se začala rozvíjet psychologie a fyziologie, se zrodila myšlenka vytvořit přístroj na odhalování lži. První pokusy provedl italský doktor Cesare Lombroso, který v roce 1895 sledoval změny krevního tlaku při výsleších.

Zásadní průlom nastal ve dvacátých letech minulého století. Kalifornský policista a psycholog John Larson tehdy sestrojil první detektor lži neboli polygraf. Tento přístroj dokázal současně měřit několik tělesných funkcí - tlak krve, tep a dýchání. Předpokládalo se, že právě změny těchto hodnot prozradí, když člověk lže. Během dalších desetiletí prošel detektor lži mnoha vylepšeními. I přes veškerý technický pokrok se ale odborníci dodnes přou o tom, nakolik je skutečně spolehlivý.

Jak detektor lži funguje

Polygraf neboli detektor lži je přístroj, který sleduje tělesné reakce vyšetřované osoby - měří třeba tep, tlak, jak se člověk potí nebo jak dýchá během odpovídání na otázky. Když někdo nemluví pravdu, jeho tělo na to většinou nějak zareaguje a právě tyhle změny přístroj zachytí. Na tělo se připevní různá čidla a odborník - polygrafista pak vyhodnocuje naměřené hodnoty, aby poznal, jestli dotyčný lže.

Jenže s detektorem lži je to složitější. Někteří lidé umí svoje reakce tak dobře kontrolovat, že přístroj prostě přelstí. A pak jsou zase tací, co jsou nervózní, i když nelžou - a test pak může ukázat, že lžou, i když mluví pravdu. Proto se na detektor lži nedá stoprocentně spolehnout. V řadě zemí ho soudy ani neuznávají jako důkaz, nebo jen velmi omezeně.

Fyziologické reakce a lež

Detektor lži, jak se polygrafu běžně říká, zachycuje tělesné změny, které údajně nastávají při lhaní. Sleduje, jak se mění tlak, tep, dech a pocení člověka. Když někdo nemluví pravdu, jeho tělo na to reaguje způsobem, který přístroj dokáže změřit. Málokdo ale ví, že polygraf vlastně nepozná lež jako takovou. Zachytí jen tělesné reakce, které můžou, ale taky nemusí znamenat, že člověk lže. Na výsledky testu má vliv spousta věcí - třeba když je někdo nervózní, má strach nebo trpí nějakým onemocněním. Proto se o spolehlivosti detektoru lži hodně diskutuje a jeho výsledky se často zpochybňují jako důkazní materiál.

Pravda je nepolapitelná, ale detektor lži je hrubý nástroj, který se snaží změřit její stín.

Radomír Dvořák

Použití detektoru lži

Lžeme všichni a detektor lži, kterému se taky říká polygraf, to dokáže odhalit. Jde o přístroj, který sleduje, jak naše tělo reaguje při odpovědích na různé otázky - měří tlak, tep a pocení. Když totiž člověk neříká pravdu, jeho tělo to prostě prozradí změnami těchto hodnot.

Jenže není všechno zlato, co se třpytí. Výsledky z detektoru lži nejsou u nás ani v mnoha dalších zemích brány jako důkaz před soudem. Odborníci totiž namítají, že neexistuje žádná jasná tělesná reakce, která by stoprocentně ukázala na lež. Když je někdo nervózní nebo se prostě necítí dobře, může to vypadat úplně stejně, jako když lže.

I přes tyhle nedostatky se polygraf docela běžně používá. Třeba když bezpečnostní složky nabírají nové lidi nebo při vyšetřování zločinů. Všichni ale vědí, že výsledky nejsou úplně spolehlivé. Proto je potřeba brát zjištění z detektoru lži s rezervou - není to žádný kouzelný přístroj, který by neomylně odhalil každou nepravdu.

Spolehlivost detektoru lži

Pravdomluvnost detektoru lži je téma, které vyvolává řadu otázek. Někteří odborníci jeho použití při vyšetřování zločinů obhajují, jiní naopak pochybují o jeho spolehlivosti a varují před možným zkreslením výsledků.

Vlastnost	Detektor lži (polygraf)	Skutečnost
Spolehlivost	Nízká, ovlivnitelná stresem a dalšími faktory	Neexistuje 100% spolehlivý detektor lži
Využití v justici	Omezené, výsledky nejsou vždy brány jako důkaz	V některých zemích zakázáno

Výzkumy naznačují, že polygraf, jak se tento přístroj běžně nazývá, není stoprocentně přesný. Míra jeho spolehlivosti kolísá a dokonce i zkušení vyšetřovatelé občas chybně vyhodnotí naměřené údaje. Existuje několik způsobů, jak vědomě či nevědomě ovlivnit výsledky měření. Třeba nervozita, strach z prozrazení nebo naopak chladný přístup a předchozí příprava mohou změnit tělesné reakce natolik, že test ztrácí vypovídající hodnotu.

Proto je třeba brát údaje z detektoru lži s nadhledem a považovat je spíše za pomocný nástroj než za jednoznačný důkaz. Jednotlivé země mají různá pravidla pro jeho využití v soudnictví a upravují je vlastními zákony.

Kontroverze a etika

Detektory lži a podobné přístroje na odhalování nepravdy jsou už dlouho terčem sporů a etických debat. Jejich věrohodnost bývá často zpochybňována, protože výsledky mohou být zkreslené třeba stresem, únavou nebo záměrnou manipulací. Když se někdo musí podrobit testu na detektoru lži, naráží to na základní právo být považován za nevinného a nemuset svědčit proti sobě. Není výjimkou, že tlak na absolvování takového testu může vést k vynuceným doznáním, zvlášť u citlivějších osob. Další problém představuje narušení osobního soukromí. Všechny informace, které se během testování zjistí - ať už jsou pravdivé nebo ne - se dají snadno zneužít. A nesmíme zapomínat ani na to, jak to ovlivňuje mezilidské vztahy. Když se detektor lži použije mezi partnery nebo v rodině, může to zničit vzájemnou důvěru a ještě více prohloubit už existující neshody.

Alternativy detektoru lži

Klasický detektor lži neboli polygraf zaznamenává tělesné reakce jako srdeční tep, pot a dýchání během dotazování. Jeho účinnost však mnozí odborníci zpochybňují. Na trhu se objevují nové přístupy, které by měly být spolehlivější. Patří mezi ně třeba hlasová analýza, která zachycuje nepatrné odchylky v hlase spojené s klamáním. Tato technologie se sice teprve vyvíjí, ale první testy vypadají nadějně. Zajímavou alternativou je také sledování očních pohybů. Vědci zjistili, že lhoucí lidé mají jiné vzorce pohledu než ti, kteří mluví pravdu. Dnešní přístroje dokážou velmi přesně mapovat pohyby očí a odhalit tak možné lháře. Musíme si ale uvědomit, že žádná z těchto metod není dokonalá a měli bychom je využívat pouze jako doplněk ke standardním postupům odhalování nepravdy.

Budoucnost detekce lži

Detektor lži, jak se polygrafu běžně říká, je už dlouhá léta nástrojem pro odhalování nepravdy. Tato fascinující technologie se stále zdokonaluje a její budoucnost vypadá opravdu slibně.

Odborníci se pouští do výzkumu nových způsobů, jak odhalit lež, které jdou dál než klasický polygraf. Zajímavou cestou je třeba sledování mozkové aktivity pomocí funkční magnetické rezonance (fMRI). Díky ní můžeme v přímém přenosu pozorovat, co se děje v mozku, a vědci zjišťují, jestli by takhle nešlo poznat, kdy člověk lže.

Hodně nadějně vypadá i zkoumání řeči a hlasu. Když někdo lže, jeho hlas se může nepatrně změnit, což už výzkumy potvrdily. Vznikají proto programy, které si všímají různých vlastností hlasu - jeho výšky, melodie nebo třeba délky pomlk - a hledají typické znaky lhaní. Musíme si ale přiznat, že ani jedna z těchto novinek není neomylná. Stejně jako u starého dobrého polygrafu můžou výsledky zkreslovat různé věci, třeba když je někdo nervózní nebo pochází z jiného kulturního prostředí.

Budoucnost nejspíš přinese mix různých přístupů. Kdyby se podařilo propojit údaje z polygrafu, snímků mozku a rozboru hlasu, mohli bychom se dočkat mnohem přesnějších výsledků.